Hlavní Menu > O Číně
KULTURA A UMĚNÍ

2004/06/02

   LITERATURA
   Čínská literatura je jednou z nejstarších a největších světových literatur. Charakteristické jsou pro ni výrazná společenská funkce a protiklad mezi literaturou klasickou, psanou jazykem wen-jen, a literaturovu v hovorovém jazyku. Nejstarší dochované literární texty pocházejí z 1.tisíciletí př.n.l. a je to především nejstarší básnická antologie Kniha písní (Š'-ťing), sbírka 305 lidových balad vytvořená v 6.stol.př.n.l. Dále to jsou různé soubory historických rozprav a dokumentů, kroniky, komentáře a filozoficko-etické nauky předních myslitelů doby (Konfucius; Lao-c': Tao-te-ťing - Kniha o cestě a ctnosti). Některá z děl byla zařazena do tzv.konfuciánského kánonu, ideologické opory čínského státu po dvě tisíciletí; jejich znalost byla povinná ve vzdělaneckých a úřednických kruzích: Kniha proměn - I-ťing, Kniha dokumentů - Šu-ťing, Kniha písní - Š-ťing, Kniha obřadů - Li-ťing, kronika Letopisy Jara a Podzimu - Čchun-čchiou a nedochovaná Kniha hudby - Jüe-ťing.
   Za prvního velkého čínského básníka je považovaný Čchü Jüan (zemřel asi v r.277 př.n.l.), který napsal rozsáhlou lyrickou báseň Li Sao (Žalozpěv). Později se za vlády následujících dynastií vyvinuly různé literární styly. Existovala před-čchinská próza, kouzelná chanská rýmovaná próza fu a lidové písně z konce dynastie Chan jüe-fu, jejíž jedinečnou ukázkou je píseň "Páv letí na jihovýchod". Za vzor životopisné literatury je uznáváno dílo S'ma Čchiena (který zemřel asi v r.92 př.n.l. za dynastie Chan) Zápisky historikovy (Š'-ťi). Vláda dynastií Wej a Ťin (220-420 n.l.) byla slavným obdobím básnické tvorby. Plamenné básně, psané státníkem a básníkem Cchao Cchaoem a jeho syny Cchao Pchejem a Cchao Č'em, svou důrazností předznamenávají pokrokovou literaturu pozdějších generací. Za panování dynastie Tchang se objevilo mnoho literátů. Sbírka tchangské poezie je antologií více než 50 tisíc básní tvůrců, mezi nimiž je Li Po, Tu Fu a Po Ťü-i, jejichž básně Číňané dobře znají a na něž jsou právem pyšní. Dynastie Sung je dobře známa svou lyrikou cchi a její básníci se dají rozdělit do dvou skupin: první je označována jako "jemná škola" a reprezentují ji jména Liu Jong a básnířky Li Čching-čao, druhá je označována jako "troufalá a nezkrotná škola" a jejími představiteli jsou Su Š' a Sin Čchi-ťi. Nejvýraznějším úspěchem dynastie Jüan v oblasti literatury bylo ca-ťü, poetické drama s hudebním doprovodem. Z této doby pocházejí mistrovská díla Letní sníh (Liou-jüe süe) proslulého dramatika Kuan Chan-čchinga a Příběh západní komnaty (Si-siang ťi), který napsal další mistr ca-ťü Wang Š'-fu. Za dynastie Mingů a Čchingů došlo k velkému rozvoji románu. Vznikla čtyři mistrovská díla této literární formy: Dějiny tří říší od Luo Kuang-čunga, Příběhy od jezerního břehu od Š'Naj-ana, Putování na západ od Wu Čcheng-ena a Sen v červeném domě od Cchao Süe-čchina. Tato díla byla vždy vysoce oceňována pro postižení historických a kulturních souvislostí a jedinečný styl.
   Nové kulturní hnutí, které nastoupilo ve XX.století a výrazně se projevilo zvlášť ve dvacátých letech, mělo výrazný protiimperialistický a protifeudální charakter. Pokrokoví spisovatelé, reprezentovaní Lu Sünem, se zasloužili o vznik moderní čínské literatury. Nejreprezentativnějšími díly tohoto období jsou Lu Sünovy romány Bláznův deník a Pravdivý příběh A Q, antologie básní Bohyně, kterou napsal Kuo Mo-žo, román Půlnoc od Mao Tuna, trilogie Rodina, Jaro a Podzim od Pcha Ťina, román Velbloud Siang-ci od Lao Š' a hry Bouře a Svítání od Cchao Jü.
   Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 se začala rozvíjet současná čínská literatura. Vznikla díla, v nichž se odráží a je zobrazen těžký zápas a obrovské oběti čínského lidu za dlouhé osvobozenecké války a vzdává hold nezištnosti budovatelů nové socialistické Číny. Reprezentativnímí díly jsou romány Červená stěna od Luo Kuang-pin a Jang Ji-jan, Píseň mládí od Jang Mo, Hurikán od Čchou Li-po a Stavitelé nového života od Liu Čching. V desetiletém období "kulturní revoluce" došlo k záměrnému paralyzování literatury, ale od r.1978, kdy došlo k zahájení reforem a otevírání se světu, také literatura vstoupila do nové éry. V jejích počátcích byla pozornost autorů hodně zaměřena na zachycení citových ran, utrpěných v právě prošlých letech. Mezi hlavní díla tohoto období je možno počítat román Rána od Lu Sin-chua, Krví potřísněná magnolie od Cchong Wej-si, Mimóza od Čang Sian-lianga, Městečko zvané Ibišek od Ku Chua a Večerní sněhová bouře od Liang Siao-šenga. Některé romány jsou označovány za díla, která hledají kořeny, např. Červený čirok od Mo Jana, Černý oř od Čang Čcheng-či, Tabatěrka od Teng Jou-mei a Obléhaný od Liu Chenga. Realistickou literaturu tohoto období reprezentuje například Krajina od Fang Fanga, Skladiště pagody od Liu Čeng-juna a Pohnutý život od Čchi Lia. V posledních letech se v literatuře začala projevovat rozrůzňovací tendence. Historická témata jsou zpracována např. v románu Mladý syn Nebes od Lin Li, Ceng Kuo-fan od Tchang Chao-minga, Císař Jung-čeng od Er-jüe Che a Oprava trhliny v mracích od Chuo Ta. Realitu současného života je zachycený např. v románech Rozhodnout se od Čang Pchinga a Sbohem krutá zimo od Cou Jüe-čao.
   Obdobný vývoj jako v literatuře probíhal v posledních 50 letech i v oblasti dramatické divadelní tvorby.
   
   PEKINGSKÁ OPERA A MÍSTNÍ OPERY
   Čína je pyšná na více než 300 forem tradiční opery. Nejpopulárnější z nich je Pekingská opera, která vznikla počátkem 19.století v Pekingu a odtud pochází také její název.
   Pekingská opera je unikátní umění, v němž se spojuje v jedno drama, zpěv, hudba, tanec a bojová umění. Jako čínská opera vůbec, i opera pekingská klade důraz na pantomimickou a akrobatickou složku. Na repertoáru je více než tisíc prací, které vznikly a vyvíjely se přes 200